V Lesní mateřské škole Kozičínští Klabánci probíhá většina programu venku za každého počasí. Řídíme se pravidlem „není špatného počasí, jen špatného oblečení“ a vzhledem k materiálním podmínkám zázemí školky a každodennímu pobytu venku v přírodě je přirozené i ekovýchovné zaměření.
Vzdělávání v LMŠ probíhá stejně jako u „běžných“ školek v souladu s dokumentem MŠMT, tzv. Rámcovým vzdělávacím programem.
Dále pracujeme se vzdělávacím programem Waldorfské mateřské školy „Dítě v úctě přijmout…“ (Táňa Smolková)
Inspirujeme se "Pěti zlatými pravidly" uznávané dánské pedagožky Helle Heckmann, Jean Liedloffovou, jejím "Konceptem kontinua" a "Respektovat a být respektován".
Snahou nás „průvodců“ je vytvářet prostor pro přirozený rozvoj psychických a fyzických potřeb a dovedností dítěte v prostředí přírody. A ta je jedním z nejideálnějších míst.
Díky vhodnému okolí může dítě samostatně rozvíjet své emoční, sociální, motorické a kognitivní schopnosti.
Dětem je zprostředkovávána výuka prožitkem. Děti v naší školce nezískávají informace pouze zprostředkovaně pomocí slov a obrazů, učí se především na základě vlastních prožitků skrze okolní přírodu. Chápou tak lépe přírodní zákonitosti života v jejich celistvosti a chovají se ke svému okolí a přírodě s láskou a úctou. Šetrně se učí zacházet s přírodními zdroji a váží si jich.
Příroda je největší učitelka a děti se díky ní naučí velmi rychle poznávat a rozumět zásahům vlastního jednání na okolní prostředí.
Příroda poskytuje dětem spoustu příležitostí pro hru, soukromí, rozvíjí kreativitu, samostatnost a schopnost logického spojování informací. Při každém pobytu a pohybu v lese děti trénují rovnováhu, běhají, lezou, přeskakují, klouzají se atd. Učí se rozpoznávat a vnímat hranice své fyzické zdatnosti, rozvíjí se prostorová orientace. V neustálé pohotovosti jsou zrak, sluch, hmat, ale i čich.
V neposlední řadě, čas strávený pobytem venku příznivě ovlivňuje zdravý růst dětí, posiluje imunitní systém, snižuje nemocnost, předchází špatnému držení těla, zamezuje ochabování svalstva.
Waldorfskou pedagogiku, antroposofii vnímáme jako velkého pomocníka v porozumění a pochopení dítěte. Především inspiruje nás „průvodce“ a směřuje nás k práci na sobě samých. Nechápeme waldorfskou pedagogiku jen jako metodiku, ale především jako jednu z našich vnitřních cest pro práci s dětmi.
Podstatou waldorfské pedagogiky je péče o lidský vztah. Je-li život člověka bytostně podmíněn zájmem a péčí o lidský vztah jako základní hodnotu, je výsledkem takovéhoto vnitřního pohybu pocit dostatku, naplnění a životního štěstí. Smyslem a tedy cílem výchovy se zde stává pěstování schopnosti vnitřního duševního pohybu člověka po celou délku jeho života.
Waldorfská pedagogika vede dítě k přirozenému spoluprožívání vnitřního a vnějšího řádu světa. Děti se učí nápodobou, prostřednictvím správně předkládaných vzorů.
"Spánek, pohyb, jídlo, rytmus, láska".
Rané dětství prožíváme jen jednou. Je vzácné. To, co se odehraje v prvních letech, nelze později stejným způsobem zopakovat nebo získat nazpět. Ctít a respektovat bytost malého dítěte, dopřát jeho vývoji všechen potřebný čas a také sobě věnovat čas k tomu, abychom si vychutnali postupný a zázračný rozvoj lidské bytosti. V interakci s dítětem a mezi sebou navzájem můžeme rozvinout nový, vědomý záměr – u jídla, při spaní, na procházkách v přírodě i při oslavách svátků. Objevování v každodenním životě bohatství, které již máme, a to tak, že zpomalíme a dopřejeme sobě a dětem prostor, v němž lze dýchat a růst.
"Koncept kontinua" s českým podtitulem "hledání ztraceného štěstí pro nás i naše děti" je kniha americké psychoterapeutky Jean Liedloff, která poprvé vyšla r. 1975 v USA. Koncept kontinua je založen na myšlence, že abychom se mohli optimálně fyzicky, psychicky i emocionálně vyvíjet, potřebujeme my lidé zážitky, na které se náš druh adaptoval během svého dlouhého vývoje, a tudíž je očekává.
Pokud tyto zážitky v životě člověka chybí a jeho vrozená očekávání nejsou v dětství naplněna, vznikají různé deprivace a dochází k neustálému, neúspěšnému hledání čehosi, co člověku chybí, onoho “ztraceného štěstí”…
Opakem poslušnosti není neposlušnost, ani vzdorovitost, ale zodpovědnost! Zodpovědnost sama k sobě, za svoje chování i za jeho následky, která bude působit i tehdy, když zrovna rodič nebo jiný "průvodce" není nablízku.
Pomáháme dětem, způsobem přiměřeným jejich věku, vybudovat systém vlastních hodnot, kterým se budou řídit v celém životě.
• příchod dětí, ranní samostatné aktivity dle výběru a zájmu dětí (volná hra, venku, v případě nepřízně počasí v zázemí)
• ranní kruh, odchod do přírody, přesnídávka
• pobyt v přírodě/vzdělávací činnost - za každého počasí
• návrat, osobní hygiena, pohádka
• oběd, vyzvedávání dětí po dopolední docházce
• odpočinek/relaxace – spánek, individuální program pro předškoláky
• svačina, volná hra dětí (venku v blízkosti zázemí, aby mohly malé děti v klidu dospat)
Prostor pro výraz svobodné vůle, tvořivosti a radosti ze života. Při hře, která vychází z dětské přirozenosti, dochází k učení. „Průvodce“ je v tomto případě pouze možným zprostředkovatelem a vnějším usměrňovacím elementem.
Dáváme přednost hračkám z přírodních materiálů. Věříme, že díky nim jsou dětem zprostředkovávány ty nejpřesnější a nejautentičtější smyslové vjemy během nejdůležitější činnosti dětství - hře.
Přírodní materiály jsou původní přirozená informace o světě kolem nás (nezkreslená, nezkarikovaná, lidským působením neproměněná). Hračky z přírodních materiálů nebo přírodnina sama (plody, kousky různých druhů dřev, len, hedvábí, ovčí rouno) nesou v sobě stále svou životní sílu příjemně oslovující smysly dítěte.
Dbáme na utváření zvyklostí v oblasti stravování. Pomocí průpovědí a stravovacích rituálů pomáháme dětem uvědomit a vážit si sil, které podporují růst rostlin.
Obsahuje pohybové, hudebně pohybové aktivity, hry, prstové hry, eurytmické prvky. U dětí v jednotlivých oblastech rozvíjíme, podporujeme a posilujeme:
• Pohybové schopnosti a dovednosti v oblasti jemné i hrubé motoriky, celkový zdravý růst a vývoj, vnímání a poznávání pomocí všech smyslů, fyzickou i psychickou zdatnost, péči o své zdraví i o zdraví ostatních vytváření návyků, tělesné i duševní zdraví dětí, volný a přirozený pohyb, cit pro míru a řád věcí, pro rytmus.
• Řečové schopnosti a jazykové dovednosti, výslovnost, samostatný projev, vnímání rytmu, melodie a celkovou hudebnost, vnitřní postoje a motivy, schopnost nápodoby, fantazii, paměť a tvořivost, slovní zásobu, komunikaci, orientaci v čase a prostoru, vůli, vytrvalost, schopnost překonávání překážek, sebeovládání, soustředěnost a pozornost.
• Schopnost vnímat své pocity i pocity druhých, sociální vazby, komunikaci s okolím, vzájemné vztahy k dětem i k dospělým, prožívání individuality i společenství.
• Soužití ve skupině, navazování vztahů, estetické vnímání, péči o své okolí a prostředí třídy, zdravý postoj a úctu ke světu a k životu.
Tvoříme, celým tělem smyslově prožíváme a vnímáme kvalitní materiály. Vše působí přímo na osobnost dětí a vytváří se tak vztahy ke světu i k sobě samým.
Činnosti mají léčebné a harmonizující účinky, nikoliv výkonnostní. Mohou být doprovázeny vyprávěním či zpěvem a básněmi. Zdržujeme se hodnotících a srovnávacích komentářů, důležitý je proces tvoření, nikoliv výsledek jako takový (dobrý či špatný) Děti mohou vidět a zažívat smysluplnou činnost "průvodce", která u dětí podporuje budoucí tvůrčí aktivitu, děti mají příležitosti napodobovat konání "průvodců", zažívají tak začátek, průběh i výsledek práce, mají možnost se účastnit a pomáhat.
Kreslíme vhodným náčiním nalezeným v přírodě, voskovými bloky, předškoláci mají k dispozici silné trojhranné pastelky. Kresba je jedním z možných vyjadřovacích prostředků dětí, může sloužit i jako diagnostický prostředek- kresba naznačuje průběh duševního vývoje dítěte. Obrázky dětí nehodnotíme, abychom nenarušili smysl a podstatu kresby, coby volného a přirozeného vyjádření dětí. Děti mají možnost volné kresby, neurčujeme její obsah, děti samy hovoří o svých obrázcích.
Základními materiály při modelování je bahno, hlína, včelí vosk, těsto.
Při modelování se u dětí rozvíjí, podporuje a vytváří jemná i hrubá motorika, koordinace, vnímání všemi smysly (pomocí prožitku děti vnímají vlastnosti a možnosti materiálu-tvárnost, formu, vůni, teplotu, barvu), mají možnost zažít všechny elementy- teplo, voda, vzduch, země, rozvoj řeči (činnost je doplňována říkankami a písněmi), schopnost nápodoby (děti vidí při práci dospělého, který tvoří se zájmem a soustředěním), vůli, schopnost překonávání překážek, soustředění, fantazii, tvořivost, možnost experimentace, sociální vztahy - toleranci, pomoc, spolupráci.
V péči o přirozený vývoj dítěte má své nezastupitelné místo péče o jazyk a hudbu. Rozvíjí vnímání sociálního cítění, schopnosti myšlení a budování vztahu ke světu. Zpěv prolíná celý život ve skupině, doprovází činnosti, hry, pohádky i slavnosti. Podporuje v dětech schopnost vcítění, vyjadřování duševní kvality, jde také o prožitek rytmu. Hudba je pohybem duše.
Součástí dne jsou také říkadla doprovázená pohybem, prstové hry a hry pohybové, zejména kruhové, které mají v tomto období harmonizující účinek a upevňují prožitky sounáležitosti i jednotlivosti.
Utváření řeči je závislé na plynulém rozvoji celkové motoriky, na dobré koordinaci pohybů hlavy, rukou i nohou. Mimořádný význam pro úspěšné rozvíjení jazyka a řeči má obratnost vedoucí ruky (při nerespektování vrozené laterality ruky může snadno dojít k zadržení či zablokování řečového vývoje). Pouze hra, rozvíjející hrubou i jemnou motoriku může dítěti přinést klid a uvolnění potřebný ke zdokonalování řečové funkce.
Pro tvořící se řeč je velkou posilou, je-li doprovázena gestikulací a pohyby. Přesněji pohyby rukou.
Při hrách s prsty používáme říkadla z lidové poezie či vytvořená.
Děti se plně soustředí na pohyby prstů, napodobují, vnímají tempo řeči, dech, rytmus i melodii říkanky. Děti vnímají tlak i jemný dotek, což jim napomáhá uvědomit si své „já“. Soustředění střídá uvolnění. Takto rozvíjíme u dětí myšlení, cítění i chtění ruku v ruce s pamětí, představivostí, soustředěností a pozorností.
Pohádky jsou potravou dětské duše, jsou důležité pro její morální vývoj. Mají za úkol zobrazovat více než skutečnost, skutečnost vyššího řádu. Poskytují obrazy, které dávají zažít obsah "…velkých světových dějin nejstarších dob…" (Hermann Grimm)
Pohádka zastupuje velmi významné místo v průběhu dne. Bývá dětem čtena či vyprávěna, obvykle 10 až 15 po sobě jdoucích dnech. Vzniklé prožívané obrazy sytí dětskou duši a vytváří podklady pro budoucí postoje, poskytují prostor pro poznání hlubšího charakteru. Melodie, rytmus, tempo a výraz pohádky, vyjadřován a spojen s vypravěčem „průvodcem“ dává dětem přímé a čisté spojení s jazykem. Pohádky bývají též dětem dramatizovány (loutkové divadlo).
Život skupiny je naplněn a tvořen rytmy a rituály, které se pravidelně opakují. Střídají se činnosti volné a řízené (nádech a výdech). Rokem plynou slavnosti, vycházející z přirozeného rytmu a zákonitostí přírody.
Slavnosti jsou události a rituály spojené s kulturními, duchovními tradicemi či přírodními jevy. Slavíme s dětmi svátky v koloběhu roku, děti pomocí nich mohou zažívat pocity vnitřní jistoty, vědomí zákonitostí, bezpečí a jistoty, které blahodárně působí na vývoj dítěte v období prvních sedmi letech. (Např. oslava příchodu jara, Velikonoce, Vánoce, podzimní sklizeň, Advent).
září - Michaelská slavnost
listopad - Martinská slavnost
prosinec - Adventní slavnost, Vánoční hra
leden - Tříkrálová slavnost
únor - Masopust
březen - Vynášení Morany, Semínková slavnost
duben – Velikonoce
květen - Otvírání studánek
červen - Svatojánská slavnost, loučení se školáky
Michael – vytváření podmínek k posilování odvahy, překonávání překážek a nepohodlí, posilování vůle. Rozlišování dobra a zla.
Martin – probouzení obrazu naděje, vnitřního tepla a světla. Posilování vnitřních kvalit – naslouchání druhým, soucítění, tolerance, pomoc a dělení se s potřebnými.
Advent a Vánoce – očekáváni narození Ježíška, vnímání času klidu a lásky. Radostné prožívání vánočního času v úctě, lásce a naději.
Tři králové – nová cesta posílená prožitkem Vánoc. Putování se třemi králi do Betléma.
Masopust – Radost z pohybu, prožívání vtipu a humoru. Zažívání masopustních tradic a zvyků.
Vynášení Moreny, Semínková slavnost – rozloučení se zimou, prožívání probouzející se přírody ze zimního spánku. Příchod nových, tvořivých sil.
Velikonoce – oslava zrození, počátku nového života a naděje, která je vyjadřována lidovými zvyky a tradicemi.
Otvírání studánek – zažívání životních sil v přírodě, proměny světa kolem nás (zářivé barvy, vůně květů,….)
Svatý Jan – prožívání letního uvolnění, vnímání krásy přírody, její barevnost, rozmanitost.
Klademe důraz na osobitost, vnitřní kvality a vysoké morální hodnoty. Důležité je i odborné vzdělání a pedagogicko- psychologická příprava, schopnost vývoje a práce na sobě samém. Pedagog je pro dítě vzorem a nositelem výchovného cíle. Provází děti na cestě za poznáním, ponechává dětem svobodnou vůli při výběru činností, nenásilně v dětech rozvíjí to, k čemu jsou přirozeným způsobem přitahovány. Podporuje v dětech sebedůvěru a samostatnost. Vytváří bezpečné prostředí a prostor pro otevřenou komunikaci.
Skupina dětí je vždy doprovázena dvěma pedagogy "průvodci".
Pravidelností jednotlivých denních činnosti a úkonů se učí děti orientovat v čase i ve světě a přirozeně tak vytváří návyky hygienické, sebe obslužné, pracovní a společenské.
Snažíme se, aby dětská skupina byla sociálním a autonomním útvarem. Výuka a výchova probíhá ve smyslu komplexního vzdělávání člověka, staví na tom, že "průvodci" by mělo být umožněno plně pedagogicky působit na základě vlastního úsudku, osobní iniciativy a odpovědnosti.
Nedílnou součástí života LMŠ je rovněž mnohostranná spolupráce rodičů a učitelů „průvodců“. Rodiče se mohou podílet na budování a rozvoji zázemí, vítána je i spolupráce na organizování slavností, akcích pro děti, aj.